Rozhovor se Štěpánem Tichým

Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: Rozhovory, Zdroj: René Živný, Vydáno dne: 19. 12. 2006

sS kým jiným udělat rozhovor, než s naším kapitánem Štěpánem Tichým. Štěpán je naším dlouholetým hráčem, pověstný na hřišti svojí neúnavnou výdrží. Stále se řadí mezi naše nejlepší hráče. Bohužel, v podzimní části sezóny byl vážně zraněný a tak se více než hraní mohl věnovat spíše činnosti ve výboru Sokola. Zeptal jsem se tedy Štěpána na jeho zranění a na další zajímavé věci.

Rozhovor se Štěpánem Tichým

1. Jak jsi jako kapitán družstva dospělých spokojený s našimi výkony jak v jarní části sezóny, tak v té podzimní části, kdy se už hrála o příčku vyšší soutěž. Kde vidíš naše rezervy či naopak přednosti?

V jarní části jsme se možná trochu nechali ukolébat slibným bodovým náskokem, navíc se nám přestalo střelecky dařit. Šli jsme ale štěstí naproti a nakonec jsme si postup vybojovali. Co se týká podzimní části a vytouženého návratu do 3. třídy, nenapadá mě jiné slovo než smůla. Celých těch několik sezón, které jsme usilovali o postup, se nám zranění vyhýbala. A když jsme konečně postup vybojovali, tak jsme museli čelit takové marodce, že se mi to ani nechce věřit. Budu možná zbytečně kritický, ale ve chvíli, kdy se pod vlivem zranění rozpadl základní kádr se ukázalo, že ne všichni náhradníci jsou dobře fyzicky připraveni. Velmi často jsme soupeře přehrávali v prvních poločasech, v druhých půlích už to bohužel bylo horší. Chtěl bych alespoň vyzdvihnout bojovnost některých náhradníků, která ovšem velmi často nestačila na lépe připravené soupeře. Chtěl bych věřit, že tato skutečnost bude alespoň pro některé hráče impulsem k tomu, aby na sobě začali více pracovat. S rozpaky jsem sledoval také výkony mladších spoluhráčů, od kterých jsem si sliboval daleko více. Chyběla mi u nich především chuť do hry a bojovnost. V tomto směru jsem ale optimista a věřím, že jejich výkony v dalších zápasech porostou. V tabulce 3.třídy jsme sice po podzimu poslední, ale ztráta na týmy před námi je minimální, to by mělo být pro celý tým dostatečnou motivací. Mým cílem bylo se v prvním roce ve 3. třídě udržet, další roky se můžeme zlepšovat. Budu proto maximálně spokojen, když tento cíl splníme.

2. Na podzim jsi byl delší dobu zraněný, jak vypadá tvůj aktuální zdravotní stav, budeš na jaro připravený?

Po poslední návštěvě lékaře jsem nebyl velkým optimistou, kotník jsem měl ještě měsíc po odstranění sádry oteklý. Pravidelně jsem ale nohu procvičoval v horké lázni a po měsíci jsem začal s lehkým vyklusáváním. První ostrá zkouška přišla v listopadu, kdy jsem jel se zbytkem "A" mužstva do haly v Týnci n.L. Noha ale zátěž nevydržela a zhruba po hodině jsem ze hřiště odkulhal. V současnosti je už situace o moc lepší, kotník mi sice stále chrání speciální ortéza, ale nohu už se snažím maximálně zatěžovat. Bohužel musím přiznat, že dvouměsíční pauza se výrazně projevila na mojí fyzické kondici, a stojí mě hodně sil se vrátit na takovou úroveň, jako před zraněním. Mám ale celou zimu na přípravu a věřím, že na jaře budu připraven na 100%.

3. Jsi zároveň členem výboru Sokola, co se z tvého pohledu podařilo za uplynulý rok uskutečnit a co se nepodařilo?

Myslím, že tento rok se v areálu udělal obrovský kus práce. Dík za to patří všem, kteří celý rok poctivě chodili na brigády, zajišťovali komunikaci s obcí a dalšími úřady. Mrzí mě ale, že většinu z 1000 brigádnických hodin, které byly letos odpracovány, odpracovalo celkem malé množství stejných lidí, ostatní příliš nejevili zájem. Jsem rád, že se po dlouhé době podařilo navázat spolupráci s obecním zastupitelstvem v Semíně, které nám pomohlo nejen finančními příspěvky, ale také cennými radami a spoluprací při žádostech o granty. Věřím, že spolupráce bude fungovat dále ku prospěchu a spokojenosti obou stran. Tento rok bych asi nejvýstižněji shrnul slovy "konečně se přestalo jenom mluvit a začalo se něco dělat". Na druhé straně je třeba podotknout, že nás v příštím roce čeká další porce těžké práce. Přes zimu máme čas na zhodnocení uplynulého roku a naplánování prací na rok příští, na jaře ale bude opět třeba - jak říká můj táta - "najít ztracené pracovní knížky a začít opět tvrdě makat".